07.10.2021 | Ochrana práv duševního vlastnictví

Stažené fotografie z internetu – ano nebo ne?

Všichni to určitě známe – procházíme si webové stránky a zalíbí se nám fotografie, která je na nich vyobrazena; rádi bychom si jí stáhli či i již přímo použili pro své vlastní účely. Je však tento postup legální?

Autorské dílo

V první řade je nutné si uvědomit, že je-li fotografie zveřejněna na internetu, neznamená to automaticky, že jí může kdokoliv či za jakýmkoliv účelem bez dalšího užít (např. jejím stažením a zveřejněním na svých vlastních webových stránkách). Fotografie bude totiž s největší pravděpodobností autorským dílem svého autora – fotografa, neboť naplní veškeré podstatné znaky definice ust. § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále také jako „autorský zákon“), tj. půjde o dílo, které jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě (vč. podoby elektronické), trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.

Užít autorské dílo je oprávněn výhradně autor, jako osoba disponující osobnostními a majetkovými autorskými právy, příp. jiné osoby, kterým autor tato práva (smluvně) poskytne – typicky např. provozovatel fotobanky či různí kolektivní správci. Za užití autorského díla pak autorský zákon považuje zejména jeho rozmnožení, rozšíření, pronájem, půjčení, vystavení, či sdělení veřejnosti (např. provozem díla či jeho přenosem živě nebo ze záznamu, vysíláním rozhlasem nebo televizí apod.).

K nakládání s autorským dílem (ať už jde o fotografii či jiný výtvor) je tak nutné disponovat příslušným oprávněním. Získáte jej buď přímo od autora (příp. jiné osoby oprávněné s majetkovými autorskými právy nakládat – viz výše) formou licence (která bývá standardně zpoplatněna), nebo může vyplývat z autorského zákona (který stanovuje několik výjimek a omezení práva autorského). A tedy hodláte-li nalezenou fotografii stáhnout a použít např. na svých vlastních webových stránkách, které provozujete ke své podnikatelské činnosti, neobejdete se bez nutnosti získat k tomuto odpovídající licenci; chcete-li však danou fotografii použít pouze pro svou vlastní potřebu, nikoliv za účelem dosažení přímého či nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, souhlas autora k takovému použití nepotřebujete.

Práva autora vyplývající z porušení autorských práv

Co ovšem v případě, pokud k nedovolenému stažení a použití fotografie již došlo? Každý autor je oprávněn, v případě, že došlo k neoprávněnému zásahu do jeho práv (či i jen tento zásah teprve hrozí), domáhat se po porušující osobě zejména:

zdržovacího nároku (tzn. zakázat ohrožení jeho práv nebo hrozícího opakování);
informačního nároku (tzn. sdělit údaje o způsobu, rozsahu či původu neoprávněného užití);
odstranění následků zásahu do práva (např. odstraněním fotografie z webových stránek a všech jejích rozmnoženin či napodobenin);

a neposledně i finančních nároků, a to:

nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu (a to i v penězích);
náhrady škody;
vydání bezdůvodného obohacení (jehož výše činí 2-násobek licenčního poplatku, který by byl za získání takové licence obvyklý v době neoprávněného nakládání s autorským dílem).

Nutno přitom zdůraznit, že porušení autorských práv je objektivního charakteru, a tedy nezáleží na tom, zda k neoprávněnému užití fotografie došlo s úmyslem či z nedbalosti.

Rozmohl se nám tady takový nešvar…

V poslední době se v naší advokátní praxi setkáváme s množícími se případy, kdy naši klienti obdrží výzvu od zahraničních právních zástupců či různých soukromých společností, deklarujících zastoupení autorů – fotografů, s tím, že pomocí specifických softwarových produktů nalezli na webových stránkách klienta fotografii, která byla použita bez souhlasu jejího autora.

Jde přitom často o fotografii, jenž byla klientem zveřejněna před mnoha lety, nacházející se v již málo (ne-li vůbec) navštěvované části webových stránek (např. v archivu či v rámci starých příspěvků na sociálních sítích), a tedy způsob, rozsah či výše autorovi příp. způsobené újmy je v takovém případě přinejmenším sporná. S ohledem na uplynulou dobu a nepatrný význam pro samotnou činnost klienta je pak pro klienta poměrně problematické (ne-li nemožné) dohledat příslušnou licenci či i vůbec vzpomenout si na okolnosti zveřejnění dané fotografie na webových stránkách.

Za takové (ne)oprávněné použití pak autor požaduje – vedle odstranění fotografie z webových stránek – uhradit finanční kompenzaci, která často několikanásobně převyšuje příp. finanční nároky, které vyplývají z autorského zákona (viz výše). Byť, samozřejmě, nelze autorovi žádným způsobem odepřít jeho zákonné nároky vyplývající z neoprávněného zásahu do autorských práv, z celkové komunikace či prezentace daných zástupců se spíše jeví, že z jejich strany nejde o účelné bránění práv autora (tzn. zajistit pro autora zdržení se porušování jeho práv, za současné (rozumné) finanční kompenzace), ale o specificky nastavený obchodní model, který je postavený na důsledném prohledávání veškerého (i archivního či již nevyužívaného) obsahu webových stránek (k čemuž byly vytvořeny i automatizované systémy), s cílem vymoct po porušující osobě nepřiměřeně vysokou finanční kompenzaci (je-li fotografie autora na webových stránkách nalezena).

Pokud tedy obdobnou výzvu od zahraničního právního zástupce či různých soukromých společností obdržíte, naše advokátní kancelář vám s tím ráda pomůže.